Kde bude PPC reklama a celkově internetový a jiný marketing za pár let? To je frekventovaná otázka, která nabývá na důležitosti v kontextu tématu, které nyní rezonuje společností – umělá inteligence. Ptají se na to i naši klienti a je na místě přijít s nějakým pohledem, který bude reflektovat jednu hlavní otázka – nahradí nás v budoucnu skutečně stroje?
Tvořit, ale bez kreativity
Kdo v posledních měsících vyzkoušel například ChatGPT, má na jazyku odpověď na perexovou otázku s větším či menším „ano“. Je nepopiratelné, že „umělá inteligence“ za nás skutečně napíše referát, krátký příběh, popis produktu či reklamní slogan během pár vteřin. Je třeba ale vzít v potaz, že hodnota tohoto komunikátu je výhradně definována inputy, které robot dostane. Opravdu dobrých výsledků dostaneme v každém oboru až se skutečně validními vstupními daty, které vedou k nadprůměrným výsledkům, což považujeme z hlediska byznysu a konkurenčního trhu za esenciální složku.
Například autorův oblíbený malíř Jackson Pollock postavil úspěšnou kariéru na tvorbě abstraktních obrazů, které se správným vybavením a jistou technickou znalostí zvládne během hypotetických pár hodin tvořit i naprostý umělecký laik. V podstatě se zde stírá to, jestli se jedná o záležitost uměleckou, nebo technickou. Je třeba ale akceptovat fakt, že jistým inputem je zde umělcovo cítění, které v určitý okamžik musí říct: „Už to stačí, další barvu ne, dílo je nyní hotové“. Což je pochopitelně velmi relativní, ale počítač bez kreativní složky nedokáže o hledisku vkusu a líbivosti rozhodnout.
(Jackson Pollock - Autumn Rhythm (Number 30)
Upíná se k průměrnosti
Z hlediska výkonnostní reklamy je snaha o mechanické a strojové určení platná už roky, zatím ale s nepříliš přesvědčivými výsledky, které naráží z našeho pohledu na jeden podstatný fakt – byť lze vše datovat, měřit a analyzovat, s reklamou reagují reální lidé, kteří do rovnice vkládají často jen těžce měřitelné inputy, jako je do svých obrazů vložil záměrně či nezáměrně Pollock. Nad těmito záměry se můžeme pozastavovat, řekl bych ale, že je výsadou těch největších umělců dělat rozhodnutí na podvědomé úrovni a v podstatě citem. Nejslavnější obraz na světě Mona Lisa je obyčejný portrét, kterých ve své době vznikaly tisíce, ale je zde jisté umělcovo ztvárnění úsměvu a pohledu, které z obrazu dělá, co je.
Vraťme se ale k jádru problému. Robot dokáže bezpochyby spočítat nekonečná kvanta dat, vyhodnotit ceny inzerce, produktů a prodeje, aby zobrazil datově správný inzerát, ale pouze na základě dat, které má k dispozici. Určitě vybere z deseti nadpisů v inzerátu ten, který je nejúspěšnější, ale je třeba počítat i s premisou, že těch deset nadpisů může být třeba jen průměrných z hlediska citu pro jazyk. A je třeba i vzít v potaz, že ne všechna data je robot schopen reflektovat – máme tu inputy jako počasí, podnebí v jisté lokalitě, přístup k životu (velké město proti vesnici) a to nemluvíme i velkém množstvím sociologických inputů, které robot nemusí být schopen rychle, nebo i vůbec, schopen brát v potaz. Například klesající prodej červeného oblečení může být důsledkem nechuti nosit barvu spojenou s represivním režimem na základě nedávných událostí.
Pokud tyto signály robotovi zadáme, bude inzerce přesnější a lepší, což vytváří hypotetické prostředí, ve kterém robot získaná data zpracovává, ale je na optimalizátorovi reklamy, aby robotovi poskytl správná data a nad jejich správností se neustále zamýšlel a prováděl příslušné korekce. Naší dlouhodobou praxí je každý měsíc probírat kampaně s klienty osobně. Někdo by řekl, jaká to je ztráta času, tím spíš, když dnes vše spočítá automat za pár sekund. Ale skládáním si střípků informací od klientů získáváme určitou ekonomickou představu o myšlení jejich zákazníků, kterou můžeme kombinovat s dalšími informaci o myšlení zákazníků jiného sortimentu a udělat si širší nadhled, který aplikujeme do kampaní. Ať už s pomocí robota, nebo bez něj.
Sci-fi budoucnost reklamy
Třeba jednou budeme v době, kdy ChatBoty budou analyzovat naše internetové konverzace, skenovat naše nákupy napříč nejen jedním e-shopem, ale celou bankovní soustavou, počítat naše zůstatky na účtu a monitorovat náš pohyb. Dostáváme se na úroveň sci-fi od Williama Gibsona, kdy ráno počítač vyhodnotí z mého nákupu potravin, hledání na internetu a fyzických aktivit absenci vitamínu B a po celý den mě bude bombardovat reklamou na všech myslitelných kanálech, včetně elektronických billboardů, neboť díky mé GPS poloze se mi jejich obsah bude měnit před očima. Jestli je toto budoucnost nejen reklamy, ale taky našich životů, kdy sběr dat dosáhne úrovně naprosté hyperznalosti, je otázka. Ale je nezpochybnitelný fakt, že lidé schopní tyto data zpracovávat, analyzovat a přes správné inputy upravovat, budou velice mocní…
Commenti